Privatizace pokračuje a je to tak správně
V České republice, která začínala v roce 1990 na téměř stoprocentním státním vlastnictví, zůstává stále několik velkých podniků, jejichž prodej může být nejenom ekonomicky výhodný, ale zcela určitě přinese i kvalitnější služby pro zákazníky. Privatizace některých z nich předvídá programové prohlášení Topolánkovy vlády.
A první kroky tímto směrem již byly udělány. Již loni vláda rozhodla o privatizaci části státního podílu v energetické firmě ČEZ. Aby stát získal předpokládaných 31 mld. Kč, bude podle aktuálního kurzu stačit prodat 3–4 % akcií z původně plánovaných 7 % akcií. I tak zůstane ČR víc jak 60 % podíl na této prosperující firmě.
Další procesy se startují. Vláda k otázce privatizace velkých státních podniků přistupuje s rozvahou a v jednotlivých podnicích provádí nutné strukturální i další změny, aby potenciální privatizace byla co možná nejvýhodnější. Za příklad mohou sloužit České dráhy, které vláda nejprve rozdělila do dvou podniků, z nichž jeden zahrnuje nákladní dopravu a druhý osobní přepravu. Takový postup má umožnit privatizaci nákladní železniční dopravy – ČD Cargo s výnosem 10–13 mld. Kč.
Ve fázi finalizace je i plán privatizace pražského letiště. Ministerská analýza má rozhodnout, zda bude pro stát výhodnější lukrativní firmu dlouhodobě pronajmout nebo ji prodat. S případným prodejem letiště souvisí i následná privatizace ČSA. K privatizaci je připravována i Česká pošta.
Již teď je možné odhadnout, že plánovaná privatizace zmíněných podniků může státu vynést více než sto miliard korun. Jak s nimi naložit a neprojíst je jako za předchozích vlád? Zisky z privatizace vláda plánuje investovat zejména do oblasti důchodové reformy. Vyřešení palčivého problému v podobě důchodové reformy nelze odkládat a peníze vložené do reformy systému se určitě vyplatí. Totéž platí pro záměr použít část peněz získaných z privatizace v oblasti dopravní infrastruktury. Naše země nutně potřebuje dobudovat dálniční síť a privatizační finanční injekce může výstavbu urychlit. Část peněz pak musí být věnována na řešení zátěže minulosti v podobě ekologických závazků.
Zároveň musíme být připraveni na hysterickou kritiku levicové opozice o prodeji tzv. „rodinného stříbra“, jak tomu bylo v 90. letech, kdy se rozhodovalo např. o privatizaci dnes prosperující Škody Mladá Boleslav a dalších.
