Podle čeho se budou rozhodovat američtí voliči?
Kdyby se stanovoval žebříček žhavých témat, jež asi nejčastěji zazní v průběhu všech fází letošního prezidentského klání v USA, dominovaly by mu tři okruhy: ekonomika, imigrace a válka v Iráku (spolu s bezpečnostní problematikou).
Nově se vynořuje otázka duálního prezidentství; zmíněné téma bude ovšem sílit pouze za předpokladu, že si Hillary Clintonová udrží v celonárodních průzkumech vedení v souboji uvnitř Demokratické strany a nevzdá se podpory svého manžela. Její čím dál osobnější diskuse s Barackem Obamou mohou vnést do kampaně i témata politiky identit. Všeobjímajícím tématem, nebo snad skoro diktátem, je vzývání změny. Protože jsou však Spojené státy mozaikou, v níž má každý členský stát poněkud odlišná volební pravidla, je jinak lidnatý a jeho populace mají rozdílné demografické složení, a protože cesta k vítězství vede přes dílčí triumfy v jednotlivých státech, je jisté, že tématické priority voličů, a tomu odpovídající apely uchazečů o získání prezidentské nominace jejich strany, budou záviset na naléhavosti, s níž jsou daná témata v jednotlivých státech pociťována.
Rozhodovat bude ekonomika
Prakticky ve všech státech se na čele pelotonu drží ekonomika. Dynamika hospodářského vývoje a možnosti na trhu práce zajímají všechny Američany bez rozdílu (například v den primárek ve státě New Hampshire ji podle průzkumu veřejného mínění jako prvořadý problém vnímalo 58 % voličů, válka v Iráku následovala s velkým odstupem jako druhá se 17 %). Zatímco kandidáti opozičních demokratů jsou vcelku jednotni ve zdrcující kritice ekonomické politiky současné republikánské administrativy, republikánští kandidáti ordinují různé ozdravné kúry: například v Michiganu vítězný Mitt Romney oslovil voliče nabídkou oživení ekonomiky restrukturalizací a růst zaměstnanosti hodlá podpořit rekvalifikačními programy, skeptičtější John McCain nedal detroitským automobilovým dělníkům mnoho nadějí na zachování pracovních míst ve výrobě. Velký souboj, v němž budou hrát klíčovou roli návody na stimulaci ekonomiky, se očekává na Floridě, kde se utká i dosud vyčkávající fiskální konzervativec Rudy Giuliani.
Na druhé místo v pomyslném celostátním žebříčku se dere otázka imigrace, medializovaná hlavně dílčí, byť důležitou problematikou legalizace pobytu nezákonných přistěhovalců. Z nedávného průzkumu mezi registrovanými voliči státu New York vyplývá, že téměř dvě třetiny se postavily negativně k návrhu umožnit nelegálním přistěhovalcům získat řidičský průkaz. Jiný obrázek nám poskytne Nevada jako zástupce západního regionu, jehož státy mají vysoký podíl legálního i nelegálního obyvatelstva hispánského původu. Nedořešené imigrační zákonodárství dává tušit, že hispánští voliči se k volbám dostaví v hojném počtu a budou favorizovat kandidáty, kteří jim poskytnou nejvstřícnější sliby řešení jejich situace. Testem budou primárky v tzv. superúterý 5. února, kdy budou hlasovat mj.i tři lidnaté státy s nezanedbatelným podílem hispánské populace, a to Kalifornie, New York a New Jersey.
Reakce na americkou přítomnost v Iráku a bezpečnostní problematika jsou v současné fázi primárních voleb, s výjimkou jednotlivých výpadů (Bill Clinton na adresu Baracka Obamy), poněkud odsunuty stranou, ale nepochybně se vynoří na podzim, případně ve chvíli, kdy dojde k nějakému výraznému posunu v dosavadní situaci. Uchazeči však téma nepodceňují, protože jim může přinést hlasy důležité a početné skupiny nezávislých voličů.
Uchazeči o prezidentskou nominaci zpravidla ve svých postojích rámcově zohledňují ideologii své strany a stranickou platformu, ale nemusejí se s ní ve všech bodech ztotožňovat, viz Giuliani v otázce postoje k potratům a homosexualitě. Není výjimkou, že v některých bodech stranickým směrnicím otevřeně oponují, například McCain v případě návrhu zákona o reformě financí pro účely volebních kampaní, v postoji k daňovým škrtům či v otázce legalizace postavení ilegálních imigrantů. Voličům pak jejich stanoviska slouží jako ukazatele konzervativního či naopak umírněného stranického přístupu.
Snaha udržet si všechny bloky
Kandidáti ovšem usilují o vytvoření nejširších volebních koalic, a tak se snaží vyhýbat jasným a konkrétním prohlášením, aby si nepopudili některý z voličských bloků (třebaže někdy je takové opatrnictví stojí preference). Místo velkých témat jsou tak v současné fázi diskutovány spíše jen dílčí rozdíly v jednotlivých otázkách, žádný z kandidátů (snad s výjimkou Obamova zaklínání změnou) dosud otevřeně nevyrukoval s nosným a věcným inspirativním tématem, jež by se stalo jeho vlajkovou lodí a s nímž by se mohli tápající voliči ztotožnit.
Kromě toho již ve fázi primárních voleb probíhá mezi stranickými stratégy a angažovanými voliči čilá diskuse, který republikánský či demokratický kandidát bude mít v ostrých listopadových volbách větší šance na zvolení. Je tedy docela dobře možné, že nominaci své strany na křeslo uchazeče o prezidentský úřad nezíská ten nejkompetentnější uchazeč či uchazečka, nýbrž ten, kdo má podle podobných spekulací největší šance porazit v listopadu svého soupeře.
