Liberálně konzervativní akademie - Cevro

Hodnotami, které v Česku, Maďarsku, Polsku a na Slovensku nejvíce vyznávají pravicoví voliči, jsou v prvním případě svoboda, demokracie a tolerance, ve druhém svoboda a daleko za ní tolerance a práce, resp. blahobyt, ve třetím případě Bůh, národ a náboženství, ve čtvrtém pak bezpečnost, demokracie a paternalismus.

Tolik závěrečná zpráva z výzkumu, kterou si v květnu 2007 zadalo bratislavské zastoupení International Republican Institute. Již samotná tato fakta jsou dostatečně dobrým důvodem pro krátké srovnání profilu a pozice pravicových stran ve čtyřech „visegrádských“ zemích.

Počet a síla pravicových stran
Počet a síla středopravicových uskupení v zemích V4 se od sebe liší. Zdaleka nejsilnější stranou je maďarský Fidesz, který již ve trojích volbách získal více než 40 procent hlasů a ještě vyšší podíl mandátů. Fidesz doplňují malé strany, víceméně neschopné suverénní existence. Nyní jde konkrétně o MDF, které v posledních volbách obdrželo těsně nad 5 % hlasů, a znovuvzkříšené, avšak na Fidesz zcela závislé křesťanské demokraty.
   Maďarsku se v jistých parametrech blíží ČR. I zde jsou dvě relevantní pravicové strany: podstatně silnější ODS s potenciálem být „catch-all party“ a KDU-ČSL, která se stále více blíží pozici malé strany po­li­tic­ko­-ná­bo­žen­ské menšiny s významnou regionální bází. Dříve existující alternativní občanská pravice (zj. ODA, US) je dnes již zřejmě jen minulostí.
   Slovenská politická scéna je rozštěpena nejen podle osy levice – pravice, která v důsledku reforem Dzurindových vlád získala na významu, ale také podle národnostního a náboženského dělení. Vedle dnes nejsilnější SDKÚ s kolísající podporou tady proto najdeme i křesťansko-konzervativní KDH a Stranu maďarské koalice. Obě menší strany patří k nejstabilnějším prvkům slovenské politické scény s podporou kolem 10 % voličů.
   Po všech stránkách nejsložitější je situace u našich severních sousedů. O polské pravici toho bylo v posledních dvou letech napsáno mnoho. Ale důležitý je fakt, že pravice dnes v Polsku jednoznačně dominuje, a to ve své liberálnější i na­ci­o­nál­ně­-kon­zer­va­tiv­něj­ší podobě. U moci se v posledních dvou letech vystřídala dvě pravicová uskupení, což je nepochybně evropský unikát, částečně srovnatelný snad jen s Irskem. Problémem celé polské politické scény je po dlouhá léta vysoká míra nestability, a proto by jakékoli soudy o trvalosti tohoto uspořádání byly více než předčasné.

Pozice pravice
Poměr mezi vládní a opoziční pravicí v zemích V4 zůstává i po posledních volbách v Polsku vyrovnaný. Pravice vládne v ČR a v Polsku, opoziční lavice obývá na Slovensku a v Maďarsku. V Polsku je navíc pravicové PiS ­nej­sil­něj­ší opoziční formací. V Praze i ve Varšavě pravice nevládne sama, neboť ji v koalici vždy doplňuje nějaký více či méně středový subjekt – zelení u nás, rolničtí lidovci v Polsku.

Ideový profil
Zatímco v českém prostředí pravici už od počátku 90. let profilují zejména ekonomické otázky, v Polsku se jako klíčová konfliktní linie dlouhé roky rýsovala symbolická osa postkomunistické versus postsolidaritní síly. V posledních několika letech došlo po zhroucení postkomunistické levice k posílení duality na ose vyjadřující kulturně-hodnotové ukotvení polského elektorátu. Jeho součástí je dělení pravice na městskou liberální, reprezentovanou Občanskou platformou, a nacionálně-konzervativní, kterou zastupuje především Právo a spravedlnost.
   Také v Maďarsku se identita levice a pravice spojuje daleko více se symbolickými otázkami, jakými jsou postoj vůči komunistickému režimu, vztah státu a církve či nacionalismus. Slovenská pravice v posledních letech získala nového lídra, který se po vzoru české pravice nejvíce profiluje na so­ci­ál­ně­-eko­no­mic­kých otázkách, spojených s rozsáhlými reformami Dzurindových kabinetů.

Text je výrazně zkrácenou verzí příspěvku předneseného na konferenci „Návrat ke svobodné společnosti v Evropě – řešitelný úkol?“, konané v květnu 2007.

* V Polsku se obě nejsilnější strany hlásí k pravici. Dnes nejsilnější je hlavní vládní síla – Občanská platforma.