Liberálně konzervativní akademie - Cevro

Květen letošního roku byl pro politické dění ve Velké Británii významný hned ze tří důvodů. Prvním a nejvýznamnějším bylo oznámení Tonyho Blaira o odstoupení z funkce premiéra ke dni 27. června. Toto dlouho očekávané oznámení učinil Tony Blair ve středu 10. května symbolicky ve svém volebním obvodu v Sedgefield, kde svou politickou kariéru před 24 lety začal.

Druhou květnovou událostí bylo podepsání dohody mezi katolíky a protestanty v Severním Irsku a následné předání vlády z Londýna do Severního Irska. Historická smlouva o vzniku severoirské národní vlády byla podepsána 8. května. Skončilo se tak období přímé správy Severního Irska, která byla zavedena v roce 2002 po skandálu s údajnými odposlechy, které měla nainstalovat do budovy irského shromáždění IRA.
   Nová severoirská vláda bude mít rozsáhlé pravomoci v oblasti zdravotnictví, školství, životného prostředí nebo dopravy. Zahraniční, obranné a finanční politiky zůstávají pravomocí centrální vlády v Londýně.
   Není divu, že třetí událost tak skončila ve stínu předcházejících dvou. Tou událostí byly volby do skotského parlamentu a samospráv, velšského národního shromáždění a anglických samospráv, které se konaly ve čtvrtek 3. května.

Ztráty Labour Party
Systém anglické samosprávy je mnohem složitější, než máme v Česku. Hierarchie je nepravidelná a některá zastupitelstva se volí po třetinách. Ve volbách nejlépe dopadla Konzervativní strana, která má teď od roku 1978 nejvíce zastupitelů. Většina zisků šla na úkor Liberálních demokratů, nicméně největší ztráty v těchto volbách zaznamenala Labour Party (LP).
   Šedesát poslanců velšského Národního shromáždění je voleno smíšeným volebním systémem. Ze 40 křesel v jednomandátových obvodech a 20 křesel volených z volebních listin připadlo 26 labouristům (–4), 15 národní velšské Plaid Cymru (+3), konzervativci získali 12 (+1), Liberální demokraté si podrželi šest křesel a jedno křeslo získala nezávislá kandidátka, matka pěti dětí a vdova po bývalém labouristickém poslanci, Patricia Trish Law.
   Národní vládu vytvoří pravděpodobně koalice labouristů a liberálních demokratů. Za zmínku stojí, že konzervativci si polepšili z jednoho na sedm křesel v jednomandátových obvodech, které jsou shodné s obvody do Westminsteru.

Problémy ve Skotsku
Nejvíce z trojích voleb se mluvilo o těch ve Skotsku. Do národního parlamentu se volí smíšeným způsobem. Sedmdesát tři poslanců je voleno v jednomandátových obvodech ­po­dob­ně jako ve volbách do Westminsteru. Vítězem je ten, kdo získá největší počet hlasů. Zbylých 56 poslanců je voleno ze stranických listin v osmi regionech. Zároveň s těmito volbami se letos poprvé konaly volby do místních zastupitelstev, kam se nově volí systémem jednoho přenositelného hlasu.
   A právě souběh několika různých způsobů volby (navíc na jednom volebním lístku), spojený se selháním techniky a problémy s poštovní volbou, znamenal přes sto čtyřicet tisíc neplatných hlasů. Například ve volebním obvodě Airdrie and Shotts získala kandidátka za labouristy většinu o 1 446 hlasů, neplatných v obvodě však bylo 1 536. Bývalý ministr za LP Allan Wilson ve svém obvodě prohrál o 48 hlasů, když bylo 1 015 hlasů neplatných.
   Když byly všechny hlasy dopočítány, přišlo další velké překvapení. I tyto volby znamenaly porážku LP, když se před ně o jedno křeslo překvapivě dostala Skotská národní strana (SNP). Ta si celkově polepšila o 20 poslanců hlavně na úkor LP a Strany zelených. SNP uspěla hlavně díky regionálním kandidátkám, kde získala 26 z 56 rozdělovaných křesel.
   Vítězství SNP znamená zesílení hlasů volajících po referendu o nezávislosti Skotska. SNP by ráda referendum uspořádala, má v tom podporu i zelených. Liberální demokraté jako možný koaliční partner však jsou proti nezávislosti Skotska. Na druhou stranu jsou proti spolupráci liberálů s LP. Spojení SNP, zelených a liberálů by znamenalo koalici s majoritou jednoho hlasu. Labouristé zahájili též koaliční vyjednávání, ale orientovat se budou hlavně podle výsledků snahy SNP.

Výsledky voleb do Skotského parlamentu