Komunistická strana Čech a Moravy - rok po volbách
Komunistická strana Čech a Moravy je rok po volbách v situaci, kdy na jednu stranu tvoří stabilní součást stranického systému, na straně druhé však v dlouhodobé perspektivě musí řešit základní otázky své orientace.
Volby do Poslanecké sněmovny v roce 2006 nebyly ve srovnání s těmi předchozími z hlediska volebních zisků pro komunisty úspěšné. Zatímco ve volbách v roce 2002 získala KSČM 18,51 % hlasů (882 653 absolutně), v roce 
2006 to bylo 12,81 % hlasů (685 328 absolutně). Ztráta 197 325 voličů a 5,7 % hlasů však není díky politické konstelaci problémem z hlediska relativně silného vlivu komunistů na koaliční varianty ve stranickém systému.
Po volbách se objevily vážné úvahy o zapojení KSČM do různých vládních projektů, i když zpravidla se počítalo s tolerancí komunistů vůči vládě výměnou za posty v parlamentních či jiných státních orgánech. Kalouskův pokus o zapojení komunistů do tolerance vlády ČSSD – KDU-ČSL však rychle ztroskotal. Zelení se vzhledem k zájmu části strany a charakteru velké části voličské základny rozhodli rovněž s komunisty nespolupracovat, i když pro řadu členů SZ by tato spolupráce byla zřejmě méně problémová než spolupráce s ODS (ve hře byla varianta parlamentní většiny ČSSD – KSČM – SZ).
Opoziční role vůči Topolánkově vládě pro komunisty není příliš výhodná v situaci, kdy vedle ní působí v opozici i sociální demokracie. Ta díky své síle a přijatelnějšímu image ve veřejné a mediální sféře může nejvíce těžit z nespojenosti části obyvatel s reformními kroky vlády. Za daného stavu je pro KSČM obtížné získat opětovně zisky obdobné roku 2002. Tradiční elektorát ji však ještě po určitou dobu dokáže zajistit relevantní pozici, čehož důkazem je i relativní úspěch ve dvou doplňovacích volbách do Senátu na jaře 2007. V jednom obvodu strana získala senátorský post, ve druhém její kandidát postoupil do druhého kola, kde prohrál se sociálním demokratem.
Nová aktivizační témata
Z dlouhodobého pohledu však KSČM musí hledat aktivizační témata, kterými si bude udržovat podporu nových a stárnoucích voličských generací. Těmito tématy (či alespoň politickým stylem) se přitom musí odlišovat od sociálních demokratů. Část strany se snaží zůstat na dosavadních pozicích sociálního populismu odkazujícího na „jistoty“ komunistického režimu, část strany se však snaží výrazněji reformovat image strany (včetně permanentního úsilí o změnu názvu) využívat propracovanější nemarxistické koncepce (využití EU k prosazování svých cílů, boj proti prekaritě, podchycení etnických menšin a imigrantských komunit apod.).
Sjednocujícím tmelem vůči rozdílným tendencím ve straně je pocit společného ohrožení „levice“ a komunistů ze strany razantního antikomunistického spektra v České republice a odpor vůči vnější bezpečnostní politice soudobých vládních stran. KSČM patří k vůdčím kritikům vybudování americké radarové základny na českém území. V odporu vůči ní se silně angažují i mladí komunisté z KSM. V rámci platformy „Ne základnám“ se na straně jejích podporovatelů objevil KSM vedle pražské organizace Mladých sociálních demokratů, Mladých zelených, trockistických uskupení i různých etablovaných „humanrightistických“ nevládních organizací (to však ještě nemusí automaticky znamenat, že tyto skupiny podporují komunismus v pojetí KSM).
V budoucnu příklon k evropské radikální levici
Zvyšující se přijatelnost komunistů pro část levice může oživit myšlenku širšího volebního levicového bloku se skrytou dominancí KSČM. Signifikantní je v tomto směru spolupráce reformního křídla KSČM se Stranou demokratického socialismu. Společně budou v listopadu 2007 v Praze pořádat i 2. sjezd Strany evropské levice. V ní je přitom členem pouze SDS, zatímco KSČM má pouze statut pozorovatele. Důvodem je odpor dogmatičtější části českých a moravských komunistů k údajně příliš reformní programatice SEL. Vzhledem k nárůstu vlivu (a to i mediálního) mladých reformistů v KSČM lze ve střednědobé perspektivě předpokládat příklon této strany k politice reprezentované soudobými hlavními stranami v SEL (italská Reformní komunistická strana, německá Levicová strana). Na domácí politické scéně se však důsledky této orientace mohou projevit až s několikaletým zpožděním, protože soudobý silný důchodcovský elektorát KSČM ji bude ještě po určitou dobu udržovat v relevantní pozici bez ohledu na změnu stylu či obměnu idejí.
