Liberálně konzervativní akademie - Cevro

ODS je fenomén. Žádná jiná pravicová strana v postkomunistických zemích se nestala tak pevnou součástí politické scény. Žádná jiná se nedokázala opakovaně zvedat po utržených ránách. Dokáže to ale i v budoucnu?

Podívejme se nejprve do ne tak dávné minulosti. Velkou křižovatkou byl pro Občanské demokraty Kongres v roce 2002. Václav Klaus se rozhodl po druhých prohraných poslaneckých volbách se již neucházet o post předsedy strany. ODS vybírala – půjdeme dál ve stopách Václava Klause, nebo se změníme, a pokud ano, jak se změníme? O pouhé čtyři hlasy dali delegáti při volbě předsedy přednost Mirkovi Topolánkovi před Petrem Nečasem. Výsledkem byla proměna nikoli programová, ale komunikační.

Topolánek získal nové voliče i udržel stávající
Mirek Topolánek začal navyšovat potenciál strany u voličů. Dokázal šikovnou rétorikou získávat nové voliče a při tom, především díky zvolení Václava Klause prezidentem, neztrácel voličské „tvrdé jádro“. ODS se stala díky práci stínových ministrů nositelem nových, celospolečenských témat jako je rovná daň. ODS se stala pro občany politickým synonymem slov změna, naděje, reforma. I díky opoziční roli na celostátní úrovni se občanští demokraté úspěšně očistili od afér, a tak se stali i volbou slušnosti. Zároveň Topolánek umožnil posílit vnitřní i vnější pozici regionům, což vedlo na jedné straně ke „konkurování“ regionů republikovému vedení a Hlavní kanceláři ODS, na straně druhé tento krok přiblížil politiku ODS lidem, protože dokázala regionální problematiku díky práci starostů a hejtmanů mnohem lépe komunikovat, než socialisté. S novým pohledem veřejnosti na ODS se narodily i nové problémy – někteří začali stranu využívat jako výtah k moci a významným způsobem se pozměnila členská základna – dnes již více než polovina členů nezažila „Sarajevo“. Tyto změny ODS nemusí být jen novým impulsem pro práci strany, ale představují i možné riziko budoucího opakování rozštěpení strany.

Orientace na mladé i seniory
Podobně kritické období, jako bylo v době hledání nástupce Václava Klause, nastává v Občanské demokratické straně dnes. Politicky se roz­hodujeme, zda budeme nadále pevně ukotveni v liberálně-konzervativní ori­en­taci, nebo se staneme stranou všelidovou, tedy catch-all-party. Můžeme v ODS sledovat počátky dělení – regiony se stávají stále více nezávislé na centru, po právu narůstají ambice a vliv úspěšných hejtmanů, ve chvíli kdy jsme dobili celostátní vládní pozice zjišťujeme, že jsou poslanci ochotní vydírat vlastní vládu pro plnění osobních ambicí a při vnitrostranických volbách se ukazuje, že generace ­post­sarajevských členů se už už snaží dobít hlavní pozice. Přesto to vypadá, že ODS může v preferencích veřejnosti udržet své pozice. Musí na tom ale pracovat. Pro mladé voliče jsme se stali volbou proti Paroubkovi. Této generaci musíme nabídnou pro příští volby motivaci vlastní, pozitivní, aby příště nevolili Bursíka proti Topolánkovi a proti Paroubkovi. Zároveň se ODS musí změnit v komunikaci k seniorům – je to vzhledem k demografickému vývoji České republiky velmi perspektivní voličská skupina, ve které má navíc ODS dosud velké rezervy. Ne všichni důchodci chtějí slíbit vyšší důchod. Někteří čekají na stranu, která ocení jejich celoživotní práci verbálně, veřejným uznáním jejich zásluh a zajištěním společenské důstojnosti seniorů. A tuto šanci, tento prostor může ODS využít.
   Spolupráce s KDU-ČSL je plně logická. Obě strany vycházejí z křesťanských hodnot a mají podobný eko­no­mic­ko-ho­spo­dář­ský program. Vzhledem k hraničním preferencím lidovců a stárnutí jejich voličské i členské základny se dá do budoucna uvažovat o volebních koalicích, nebo dokonce sloučení ODS s lidovci. Naopak Strana zelených je partnerem z nouze. ODS vyhovuje liberální část jejího programu, na druhé straně jsou zelení nositeli regulací a ekologického zdanění, tedy občanské nesvobody. A to je pro dlouhodobou spolupráci s ODS velkým limitem. V čem má ODS mezery a pro budoucnost je bude muset odstranit, je spolupráce s profesními svazy a organizacemi. Neboli – když mají socialisté odbory, ODS musí mít svaz podnikatelů, svaz dovozců, svaz pekařů, svaz podnikatelů atd. Právě tyto svazy pak mohou pomáhat vysvětlovat veřejnosti potřebu nepopulárních, ale odpovědných kroků vlády.